O čmelákovi

Včera v 15:43 | hanyx |  Zajímavosti
Čmelák má 0,7 cm2 plochu křídel a 1,2 g tělesné váhy. Podle známých zákonů aerodynamiky je naprosto nemožné za těchto podmínek létat. Čmelák to ale neví a jednoduše létá!
Až budu unavená, budu to dělat jako čmelák...
 

O včelách

Včera v 15:42 | hanyx |  Zajímavosti
Včela toť vzácný tvor.
V první řadě je to workoholik. Ty včely, co žijí hlavně na jaře - do léta a tudíž nejvíc pracují, žijí jen několik týdnů, protože se jednoduše upracují k smrti. Za svůj život jedna včela nasbírá pyl na jednu čajovou lžičku medu (cca 9 g).
Abychom si mohli koupit 1/2 kg medu, musí na to pracovat přes 500 včel celý svůj život.
A na 1 kg medu musí včely uletět dohromady více než je obvod celé zeměkoule.
A když vezmeme v úvahu, že přitom 180x za vteřinu mávnou křídly, je to úctyhodný výkon.

Rychlý krém nejen do cukroví

Pátek v 15:10 | hanyx |  Z vesmírné kuchyně
Možná toto znáte, ale pro mě to kdysi bylo vysvobození...
Po jednom velkém vztekání díky sraženému krému mi tchýně poradila rychlý a jednoduchý recept:

Rozdrtíte (rozemelete) piškoty, namočíte do vody (jen trochu vody, aby z toho byla hmota tuhá asi jako plastelína) a smícháte ji (utřete) s moučkovým cukrem a máslem (dle chuti, aby byl krém pěkně máslový a sladký, já dala na půl pytlíku piškotů cca půl másla).

VARIANTY:
Pokud chcete kávový krém, namočíte piškoty né do vody, ale do klasicky uvařené kávy.
Pokud chcete rumový, namočíte piškoty do rumu.
Nebo do směsi přidáte kakao nebo ořechy... variant je mnoho.

Když ty poměry trefíte - dle chuti - vůbec není znát, že to je z piškotů.
 


Pár jazykolamů

Pátek v 11:43 | hanyx |  Světelná vteřina u kávy
Tři sta třicet tři stříbrných křepelek přeletělo přes stři sta třicet tři stříbrných střech.
Kmotře Petře, nepřepepřete mi toho vepře, jak mi, kmotře Petře, toho vepře přepepříte, tak si toho přepepřeného vepře sám sníte.
Naše posvíceníčko je ze všech posvíceníček to nejposvíceníčkovatější posvíceníčko.
Rozprostovlasatila-li se dcera krále Nabuchodonozora, či nerozprostovlasatila-li se dcera krále Nabuchodonozora.
Naše lomenice je mezi lomenicemi ta nejlomenicovatější lomenice.
Zalyžařivšísi lyžař potkal nezalyžařivšísi lyžařku.
Pštros s pštrosicí a pštrosáčaty šli do pštrosačárny.
Přišel za mnou jeden řek, a ten mi řek, abych mu řek, kolik je v řecku řeckých řek. A já mu řek, že nejsem řek, abych mu řek, kolik je v řecku řeckých řek.
Prd krt skrz drn, zprv zhlt hrst zrn.
Řehoř Řehořovič řeže řeřichu.
Řežu a žeru, řežeš a žereš, žerou a řežou, žeru a řežu, žereš a řežeš, řežou a žerou.
Strč prst skrz krk.
Svišt sice svisle visel. Zasvištěl svišt, slyšel sysel.
Vlk strhl srně hrst srsti.
"O, kdybys, ty lyžaři nezalyžařivšísi, sis zalyžoval, byl bys zalyžařivšísi lyžař!"
Zaželezilo-li se železo, či nezaželezilo-li se železo?
Ještě štěstí, že se nesešli!
Sazeč dnes všecko nevysází.
Prut plul rychle po proudu a v láhvi se lyricky perlil ricinový olej.
Petr Fletr pletl svetr. Pletl Petr Fletr svetr? Svetr pletl Petr Fletr.
Utlum tu hubu a kup tu kupu hub!
Sčeš si vlasy z čela a osuš si šosy!
Řekni Lili, nalili-li liliputáni liliím vodu!
Nenaolejuje-li tě Julie, naolejuji Julii já.
Strýc Šusta suší švestky: pět švestek, šest švestek, pět švestek, šest švestek, …
Byly přičteny přiřčené ceny, tak z čeho chceš sčítat?
Naše okenice je ze všech okenic ta nejokenicovatější.
V hlavní roli lorda Rolfa hrál Vladimír Leraus a na klavír hrála Klára Králová.
Kyklop koulí kouli od poklopu ku poklopu.
Královna Klára na klavír hrála.
Já rád játra, ty rád játra, ty rád játra, já rád játra, co nám brání dát si játra?
Náš táta má neolemovanou čepici. Olemujeme-li mu ji nebo neolemujeme-li mu ji?
Náš pan kaplan v kapli plakal.
Poslal posel posla pro slámu.
Rozprostovlasatila-li se dcera Semiramidina, nebo nerozprostovlasatila-li se dcera Semiramidina.
Čistý s čistou čistili činčilový čepec.
Neznepokojujte se meteorologickými proroctvími.
U Řezáčů řinčel řetěz při řezání řezanky.
Šla Prokopka pro Prokopa, pojd Prokope pojíst oukropa.
V naší peci piští myši, v naší peci psíci spí.
Před potokem pět kop konopí, za potokem pět kop konopí.
Pokopete-li mi to pole, nebo nepokopete-li mi to pole.
Na Prokopa promokne kdekterá kopa.
A to mám pracovat na tom nejneobhospodařovávatelnějším pozemku?

Jak načernit obličej čertíka

Pátek v 10:16 | hanyx |  Vychytávky
Jednou na Mikuláše jsem tápala, jak načernit obličej dětem v maskách čertíků. Oční stíny se moc třpytily, fixy bych neumyla a do bláta se mi nechtělo. Spasila mě tchýně, která jakožto moderní a bystrá osoba mě ponaučila, že se v dnešní domácnosti uhlí nevyskytuje, ale většinou se vyskytuje v lékárničče uhlí živočišné. Vyzkoušela jsem a šlo to krásně a navíc se to i dobře umylo.

Jak se dvě hvězdy vzaly

Čtvrtek v 22:31 | hanyx |  Má planeta
28. února 2009 jsem obdržela svůj první a jistě poslední "titul" v životě, a sice "manželka"
Předcházelo tomu mnoho útrap i radostí.
Začalo to samozřejmě zasnoubením...
...které proběhlo na tchánových 60tinách (srpen 2008). Moje mamka dostala velkou kytku růžovobílých gerber a šokem oněměla. Ve chvíli, kdy (teď už manža...) začal váhat, jestli mě vůbec dostane, tak uslzené ticho rozsekl můj táta slovy: "Tobě my jí dáme rádi!" Spadl mu velký kámen ze srdce a přistoupil ke mně s jednou dlouhou růží a prstýnkem. Bylo to krásné, a šťastné slzy zalévaly trávník snad od všech zúčastněných...
Přípravy
Tak, první čím jsme začali bylo vymyslet měsíc, ve kterém se chceme vzít. Padl únor. Je to netradiční, což jsme chtěli, a pokud budeme mít štěstí na sníh, bude to nádhera. Tak jsme to viděli my. Ostatní na to měli jiné názory... bude kalamita, nabouráme na náledí, budu mít špinavé šaty od břečky, budou všichni nemocní... prostě katastrofy.
Dalším bodem na pořadu bylo obřadní místp. Jelikož jsem protestovala proti jakékoli radnici (prostory mi přijdou neosobní, strohé) a též proti kostelům či kaplím a jiným místnostem, které připomínají kostel, protože nejsem věřící, mnoho možností nám nezbylo. Zkrátka, vyhrál zámek Jemniště.
Další přípravy probíhaly jako na každé svatbě, úspěšně jsme zařizovali všechno, co se mělo, zvali jsme hosty a pořád dokola poslouchali katastrofické únorové scénáře.
Nervy
V lednu již začaly pracovat nervy. Ne z blížícího se životního kroku, ale spíše jsme nechtěli dopustit, aby se nějaká ta neustále probíraná katastrofa udála a my museli poslouchat narážky: "My vám to říkali..." - Začátkem února jsem bohužel onemocněla ošklivým zánětem hrtanu, což mě tolik neděsilo, protože byl pořád čas se uzdravit. Co mě ale začalo nahánět hrůzu, že postupně lehla celá rodina. Ustál to jen tchán a moje mamka s malou rýmou. Do posledního dne jsme se nervovali, aby nelehl někdo další. No a jak pracovaly nervy, začali jsme plánovat den D a vypracovali jsme plán. Povedl se, pochválil ho každý kromě našich, kterým se zdál příliš organizovaný a údajně jsme dělali z hostů blbce. Po svatbě se nám ale dostalo uznání, že to byl chytrý tah.
Nastal den D
V 5.45 přijela kadeřnice s vizážistkou, o 5 minut déle kameraman. To byly téměř nejdůležitější osoby celého dne. A všichni se dali do práce. Udělat ze mě nevěstu trvalo něco málo přes 3 hodiny, ale já si to užívala, plán jsme měli, každý věděl, co má dělat a kdy.
Podle plánu jsme se zpozdili s výjezdem jen o 10 minut, což si myslím, že byl úspěch, protože zorganizovat 24 rozjuchaných lidí je umění...
Kdy se hosté začali bavit poprvé
Atmosféra se uvolnila v momentě, kdy jsem nastupovala do auta a praštila se do hlavy. Smích byl slyšet z každé strany, i kameraman sebou klepal, ale já se smála nejvíc, protože jsem věděla, že celý den bude veselo. A taky bylo. Zdatně jsem mávala do kamery a vůbec jsem si nevšimla, že šaty stažené šněrovačkou jsou poněkud těsné. Toho si v salonu nevšimnete, protože to máte na sobě 15 minut... ale v den D minuty běžely... :-)) já v půlce cesty pocítila nával horka a v tu chvíli jsem nevěděla, zda to půjde horem nebo dolem. Táta uznal, že to mám z nervů a pustil se naplno větrák, což byl dobrý tah, protože jsem byla připravená stáhnout okénko, a namotaná ozdobná páska a ve strojku dveří by tátu moc nepotěšila :-)))) Větrák pomohl a my úspěšně absolvovali zbytek cesty. Z kolony se ztratilo jen jedno auto, přes to, že mělo můj plán, mapu i navigaci GPS, ale stihli to a úspěšně tak znovu pobavili všechny hosty.
Následoval další můj "karambol", hosté se bavili podruhé
Obřad byl krásný, měli jsme tam i nějakou studentku, která před slibem recitovala námi vybranou básničku, což byla chvilka, kdy jsem rychlým mrkáním sušila oči, jinak jsem se usmívala a byla šťastná a veselá. Zato manža překvapil - sušil celý obřad :-)) Pak nastala výměna prstýnků. Já se soustředila na to, aby mi nevypadl z ruky a abych ho nasadila na správný prst. Povedlo se a jemu taky. No a v tu chvíli mě napadlo: Teď už jen polibek, tak jsem se jala líbat :-)) Manža se zarazil a všichni se rozesmáli, tak jsem se vrátila zpět a poslouchala paní, jak říká: "A teď si vyměňte první manželské políbení." Takže ještě jednou a dle instrukcí. Ano, teď to bylo správně. Já si oddechla, podepsala se, přitom jsem se zase pobavila já, protože v kolonce, kam se manžel podepsal bylo jeho jméno TISKACE!
Tak, proběhlo focení a jelo se na hostinu.
Oběd byl úžasný, ovšem já z každého chodu snědla jen část, díky krásným, ale na jezení neprakticky staženým šatům, ovšem pro krásu se musí trpět.
Hosté se bavili potřetí
Pak jsme vyzvali hosty, aby se šli ubytovat (bylo to daleko od Prahy, čili to bylo i s pobytem na jednu noc) a kdo chce, aby se klidně už převlékl do něčeho pohodlného. Jeden srandista se vrátil v županu. Opět se všichni dokonale pobavili a v tu chvíli jsem věděla, že naše obavy o skupinkování, znuděné prožití dne jsou v nedohlednu... Pak byl dort a přijela hudba, která odstartovala tu pravou zábavu. I přesto, že jsme neměli svědky - pár - ale dva muže, vyhlásili jsme sólo svědků. Úkolu se zhostili úžasně a nezkazili legraci. To už jsem si to užívala naplno, protože jsem věděla, že teď už se nic špatného nestane...
Takže jsme slavili, tancovali a kupodivu i zpívali. Protože hudba vyhlásila (když už na mírně alkoholových tvářích hostů zjistila, že je čas...) karaoke. Já se smála a v duchu litovala ty, co se tam odváží. Bohužel jako první vyhlásili píseň pro novomanžele...
No, já jsem za celý den seděla snad jen při česání a v autě, manža taky řádil dostatečně a tchýně druhý den u snídaně prohlásila, že vůbec netušila, co vychovala....
Takže se vše povedlo, lidé se bavili, ale i přes to jsme byli slušná svatba, která nerozbila ani nerozlila jedinou skleničku.
A ještě jedna poznámka - ke svatební noci:
Romantika, koupel se šampaňským a jahodama, svíčky, sexy prádélko a milování až do rána - to jsou všechno BLÁBOLY, protože my byli tak urvaní, že jsme padli jak zabití. A upřímně bych ráda poznala nevěstu, která vstane (po nervním, nekvalitním a krátkém spánku) ve 4.30, absolvuje celý den v pohybu, jak fyzickém, tak psychickém a pak pozdě v noci ještě kvalitně prožije výše napsané věci? Taková ode mě zaslouží hlubokou poklonu.

Převod stupňů z plynového sporáku na varnou desku

Čtvrtek v 11:56 | hanyx |  Z vesmírné kuchyně
Stupeň 1 na plynovém sporáku = 150 °C
Stupeň 2 na plynovém sporáku = 175 °C
Stupeň 3 na plynovém sporáku = 200 °C
Stupeň 4 na plynovém sporáku = 225 °C
Stupeň 5 na plynovém sporáku = 250 °C

Orientační míry při vaření

Čtvrtek v 9:15 | hanyx |  Z vesmírné kuchyně
špetka = množství, které můžete nabrat mezi palec a ukazovák

špička nože = odpovídá 3-4 špetkám

čajová lžička = suroviny váží většinou 3-5 gramů

polévková lžíce = suroviny váží většinou 8-15 gramů

sklenice = může mít 100 až 125 ml

šálek = pojme zhruba 250 ml

O lidstvu

Středa v 12:20 | hanyx |  Zajímavosti
Kdybychom redukovali celé lidstvo na jednu vesnici se 100 obyvateli, ale zachovali proporce všech současných národů, měla by tato vesnice následující složení:

57 Asiatů
21 Evropanů
14 Američanů (Severo- a Jiho-)
8 Afričanů

52 by bylo žen
48 by bylo mužů

70 ne-bílých
30 bílých

70 ne-(anti-)křesťanů
30 křesťanů

89 heterosexuálů
11 homosexuálů

6 osob by vlastnilo 59 % celosvětového bohatství, přičemž všech 6 by pocházelo z USA

80 by trpělo nedostatečnými podmínkami pro bydlení

70 by bylo analfabetů

50 by bylo podvyživených

1 by umíral
2 by se rodili

1 by měl počítač

1 (jen jeden) by měl akademické vzdělání

Díváme-li se na svět tímto způsobem, je každému jasné, jak potřební jsou: sounáležitost, porozumění, tolerance, vzdělání...

K zamyšlení:
Jestliže jsi dnes ráno vstal z postele, spíše zdráv než nemocen, pak jsi šťastnější než 1 milion lidí, kteří se nedožijí příštího týdne.

Jestliže jsi nikdy nezažil boj ve válce, nepocítil osamělost ve vězení, agónii týraných či hlad, jsi šťastnější než 500 milionů lidí našeho světa.

Můžeš-li vyznávat náboženství beze strachu z hrozby, že kvůli tomu můžeš být zatčen nebo zabit, jsi šťastnější než 3 miliardy lidí na Zemi.

Jestliže máš jídlo v ledničce, jsi oblečen, máš střechu nad hlavou a svou postel, jsi bohatší než 75 % obyvatel tohoto světa.

Jestliže máš konto v bance, nějaké peníze v peněžence a hromádku dorbných v krabičce, patříš k 8 % blahobytných lidí na světě.

Jestliže čteš tuto zprávu, nepatříš ke 2 miliardám lidí, kteří neumějí číst.

Zdroj: neznámý, údajný stav k roku 2001

Když nechceme škraloup

Úterý v 23:01 | hanyx |  Z vesmírné kuchyně
Pokud uvaříte omáčku (příp. polévku) a hned ji nejíte, nebo zbytek necháte na později, utvoří se vám na ní škraloup. Zabránit se tomu dá, když nahoru položíte pár kousků másla. Ono se rozpustí, roztáhne se po povrchu a škraloup se nevytvoří.

Další články